Svět vesmíru

Zajímavosti

Smart

Smart-1 letí k Měsíci

Sonda Smart-1 má na svém kontě již 50 oběhů kolem Země i přes to, že to je sonda, která není určena pro průzkum Země (kterak by se mohlo zdát), ale pro průzkum našeho věrného souputníka - Měsiíc. S trochou nadsázky bychom mohli říci, že se jedná o nejpomalejší sondu, která zatím letěla k Měsíci.

 

Vše však probíhá podle plánu. Sonda se tak velice pozvolna vymaňuje z gravitačních pařátů naší matičky Země a začíná se přibližovat svému cíli, tedy Měsíci. Autoři sondy se při cestě k Měsíci spoléhají na dosud poměrně nový iontový motor, který není (zatím) příliš typickým druhem motorů při vesmírném cestování. Cesta sondy ale započala tak, že byla na orbitu Země vynesena tradičními (chemickými) motory a iontový motor je používán jen k cestě na Měsíc, která s iontovým motorem bude trvat ještě 16 měsíců a tak vzdálenost Země-Měsíc bude překonávat přímo želvím tempem.

 

 

Zdá se Vám čtenáři tempo sondy pomalé a frustrující? Pak si představte, že máte stejné pocity jako samotní konstruktéři a vědci. Samotný ředitel projektu Smart-1 Gussepe Racca minulý týden pro stránky www.space.com odpověděl na otázku, jaké to je čekat tak dlouho na vědecká data, takto : „Ano je to velmi frustrující. A vlastně již teď přemýšlíme, zda-li naším cílem bude pouze Měsíci.“

Mise Smart-1 má tedy vlastně dva úkoly. První začne v okamžiku, kdy sonda dosáhne oběžné dráhy Měsíce, v tomto okamžiku započne samotné sondování a průzkum našeho souputníka. Druhý úkol již započal. Je jím totiž testování iontového motoru pro případnou, budoucí cestu k nejbližší planetě Slunce a to k Merkuru. Sám Racca řekl, že Vás to možná překvapí, ale cesta k Merkuru s poměrně novým iontovým motorem je mnohem kratší než cesta se současnými konvenčními motory.

Kterak iontový motor funguje?

Iontové motory využívají elektrickou energii, která je vytvářena slunečními bateriemi , jež se nabíjejí proudem xenonu (jedná se o plyn). Tryska tlačí nabitou částečku, nazývanou iont, z motoru ven, a to dává plavidlu slabou (ale nepřetržitou) hnací sílu. Slabá hnací síla je sice nevýhodou na lety na krátkou vzdálenost, ale při letech do větších dálav kosmu je plně vyvážena tím, že se jedná o „nepřetržitou“ hnací sílu, která má mnohem menší nároky na objem uskladněného paliva než konvenční motory. Jako první vyzkoušela iontový motor NASA na své meziplanetární sondě Deep Space 1 (, která mimochodem vyhotovila nejlepší snímky komet za rok 2001.) Vyslání sondy do vesmíru je sice stále pomocí konvenčního motoru, ale ve volném prostoru je konvenční motor nahrazen úspornějším iontovým motorem, který začne vydávat slabý ale stálý tah. Rychlost na počátku letu není nijak závratná, ale čím déle motor funguje, tím větší je rychlost sondy. Před vyčerpáním paliva má tak sonda rychlost více než slušnou. Nevýhodou cesty sondy Smart-1 je tedy to, že je Měsíc příliš blízko, než aby se mohly plně ocenit výhody iontového pohonu, vysvětlil Racca

 

 

Navigační problém

Sonda Smart-1 byla vypuštěna 27. záři tohoto roku. Sondování automatizovaným Star-trackerem. který udržuje kurz ve správných mezích, ale v několik případech selhalo. Jak sdělila evropská agentura ESA, závada souvisí s radiačními pásy, které obklopují Zemi. „Jsme si ovšem jistí, že všechny problémy Star-trackerů můžeme vyřešit změnou parametrů v softwaru.“ ozvalo se z již zmíněné agentury.

Tak jako tak, ředitel projektu Racca neočekává, že strasti Star-trackeru by měli ovlivnit vědeckou část mise. Většina problémů je totiž spojena s blízkostí Země a již zmíněných radiačních pásů. Ty se však okolo Měsíce nevyskytují, takže v okamžiku kdy dosáhne sonda Měsíce, Star-tracker naši misi neovlivní.

 

 

Volný let

Sonda Smart-1 dosáhne své maximální rychlosti na první orbitě, tedy 10 hodin po startu, kdy sonda letí rychlostí přibližně 10 km/s. Nyní její rychlost kolísá a to od 1,7 až po 8,9 km/s v přímé závislosti na její poloze vůči planetě. Jako u každého objektu, který obíhá okolo nějakého těžiště po eliptické dráze platí, že rychlost tělesa je největší, když je těleso nejblíže těžišti a pomalejší, když je od něho nejdále (je na takzvaném vrcholu elipsy).

Sonda se bude točit po této elipse až do okamžiku, kdy dosáhne libračních bodů, v tom okamžiku se plně zapojí iontové motory. Plavidlu, které dosáhne libračních bodů, potom stačí jen malý impuls a je volné pro jakoukoliv cestu vesmírem. Samotné orbitální dráhy Měsíce dosáhne sonda Smart-1 v březnu 2005, po té začne hledat vodítka, která by nám měla přiblížit vznik Měsíce a pokusit se objevit místa, kde se na jeho povrchu skrývá cenná tekutina a to voda.

Žádné komentáře